•  
  • Jednodenní zastávka v severní stěně Tour Ronde, 3 792 m

Jednodenní zastávka v severní stěně Tour Ronde, 3 792 m

Mikuláš Zubec | 14. července 2022
268 přečtení | čtení na 4 minuty
Často do okolí voláme, že “u nás v summitu” máš možnost spojit práci s koníčkem. Pro někoho z nás je to lyžování, pro další lezení. A je to pravda, což potvrzuje naše poslední cesta do Itálie na sales meeting Climbing Technology.

Hlavním cílem této cesty však nebylo Tour Ronde, ale italský výrobce lezeckého vybavení Climbing Technology. Od roku 2023 se stáváme jejich distributorem pro Česko a Slovensko. To s sebou přineslo i sales meeting, který se konal na hradě Bard v údolí Aosta. Na severním konci tohoto údolí je Courmayeur s lanovkou na ledovec v masivu Mont Blanc a hned nám bylo jasné, že si to o den protáhneme.

 

Pomalu se blížíme k Tour Ronde - na fotce je krásně vidět cesta středem stěny přes sněhová pole
Pomalu se blížíme k Tour Ronde - na fotce je krásně vidět cesta středem stěny přes sněhová pole

 

Plán byl jasný. První lanovkou nahoru, na lyžích se rychle přesunout pod stěnu. Vylézt, slanit a poslední lanovkou zpátky k autu. Skutečnost však byla trochu jiná. První lanovku jsme nestihli a já už nervózně začal kontrolovat hodiny. Počasí nám ale přálo a až do odpoledních hodin mělo být bez mraku. 

Pod stěnu od chaty Torino nám to na lyžích zabralo přesně hodinu. Sníh byl krásně zmrzlý a jizda po ledovci byla naprosto parádní. Sice jsme byli jediní na lyžích, ale zejména při cestě zpět bylo fajn se povozit místo chůze v mačkách.

 

První sněhové pole, kde jsme se dost bořili, což nám zpomalilo start.
První sněhové pole, kde jsme se dost bořili, což nám zpomalilo start.

Sklon stěny byl celou dobu příjemný pro lezení na předních hrotech.
Sklon stěny byl celou dobu příjemný pro lezení na předních hrotech.

 

Krásná severní stěna II 2 M2, 350 m

Ani už si nepamatuji, kdy jsem si naposledy vychutnával ten skvělý a nervózní pocit stát s cepíny pod tak nádhernou stěnou. Až by se dalo říct, že jsem tuto svou vášeň v posledních letech zanedbával. To se tak někdy stane, když vám rodina přeháže priority. Ale lezení je láska na celý život a dvojnásob to platí pro alpinismus.

 

Středová část stěny, kde je led nejstrmější, ale také nejlepší.
Středová část stěny, kde je led nejstrmější, ale také nejlepší.

 

Severní stěnu Tour Ronde můžeme rozdělit na tři části. Ta první je dlouhé sněhové pole se s trhlinou, prostřední a zároveň nejstrmější ledovou část se sklonem 60°, kde lze potkat i trochu mixového lezení a na závěr dlouhé sněhové pole kolem 50° až pod vrchol. Pak už je to jen asi 20 minut po skále obtížnosti II až na vrchol.

 

Horní nekonečné sněhové pole.
Horní nekonečné sněhové pole.

 

Vrcholovka, radost a zároveň obava ze sestupu - jak je vidět, začla přicházet oblačnost
Vrcholovka, radost a zároveň obava ze sestupu - jak je vidět, začla přicházet oblačnost

 

A byla to krása! Tedy až na úvodní část, kde jsme se bořili po kolena ve sněhu. Zbytek cesty už bylo naprosto parádní lezení v pevném sněhu a ledu. Úplně jsme se netrefili do štandů, ale pár smyc jsme cestou potkali. Nejedná se sice o žádnou obtížnou cestu, ale pokud máte jen den času a chcete si místo chození po hřebenech zalézt v pořádné stěně, je tohle skvělá volba. Na vrchol jsme se vyškrábali někdy kolem 14:00 a tehdy nám začalo být jasné, že lanovku nestihneme.

Čas vždy proti nám

Když vezmu své zkušenosti z Chamonix, tak každý výstup se nesl ve znamení nějakého problému. Jednou to byla zaseknutá fronta lezců v cestě, pak se na nás vysypal žlab (zázrakem jsme přežili) a jindy se zase kousek za námi utrhl sérak.

Severka na Tour Ronde byla pravým opakem. Krásný a bezpečný výstup. Vše podle plánu tedy až na čas. Ten jsme podcenili. S poměrně dlouhým hledáním dobrého slanění a zaseknutí lana nás to stálo poslední lanovku. Přespat jsme museli na Torino hut. Ale vůbec nám to nevadilo. Nakonec bych řekl, že to skvěle završilo naše horské zážitky.

 

Slanění, kde se nám seklo lano, což bylo další zdržení.
Slanění, kde se nám seklo lano, což bylo další zdržení.

 

Sales meeting Climbing Technology za odměnu

To hlavní z naší cesty do Itálie se odehrálo následující dny na Sales Meeting Climbing Technology. Byla to první jejich akce tohoto druhu a dorazila spousta nových distributorů a agentů. I my jsme v této rodině noví. Firma Skylotec, jejíž distributorem jsme doposud byli, koupila tohoto významného výrobce vybavení pro horolezectví i práci ve výškách.

 

 

S touto akvizicí proběhlo mnoho změn v jejich celosvětové distribuční síti. Sice jsme v této rodině “by Skylotec” noví, ale na spolupráci se opravdu těšíme. Konečně nám ve skladu přibudou i lezecké hračky.

Podle toho, co jsme slyšeli na schůzkách se můžeme těšit na spoustu změn, které značce pomůžou vyrůst a obsadit prestižnější segmenty trhu. Už nás nemůžete nazývat čistě skialp distribuční společností :), ale díky značkám E9, Tenaya a nově i CT se výrazně posouváme do lezeckého segmentu.

 

Pevnost Bard v údolí Aosta, kde se konal sales meetin Climbing Technology.
Pevnost Bard v údolí Aosta, kde se konal sales meetin Climbing Technology.

 

Alexander Merl, ředitel Skylotec, uvádí večerní program..
Alexander Merl, ředitel Skylotec, uvádí večerní program..

 

Sníh, led, víno a “pasta”

Během tohoto výjezdu se podařilo skloubit vše dobré. Perfektní lezení, trochu lyžování, dobrou společnost, víno i jídlo. Kdyby se to podařilo spojit podobným způsobem častěji, vůbec, ale vůbec bych se nezlobil :) . Na závěr tu ještě přikládám seznam vybavení, které jsme s Janem měli na sobě.

 

Co jsme měli s sebou za vybavení?
Co jsme měli s sebou za vybavení?

 

Vybavení Mikuláš Zubec:

 

Vybavení Ján Blažej: